Německo: mýtus a realita - Víte, co se v Německu děje?

Aleš Valenta pranýřuje již skoro rok v Bundestagu sebevražednou migrační politiku vlády, šance na změnu je velmi malá. Liberální elity jsou opevněny ve svých zákopech, mají v rukách veškerou moc a svou politiku zjevně měnit nehodlají. Ohlas na poslední Sarrazinovu knihu Nepřátelské převzetí, varující před islámem. Agresivita zejména ze strany SPD, jmenovitě jedné z nejhorších kreatur v německé politice Martina Schulze, dostoupila takové míry, že poslancům AfD nezbylo, než se dál nevystavovat urážkám a odejít ze sálu. Právě slábnoucí SPD také nejvíce tlačí na podrobení Alternativy dohledu rozvědky, což je ve Spolkové republice osvědčený prostředek k likvidaci pravicové opozice. V Evropě to byla především Francie a Spolková republika Německo, kde měla revolta intelektuálů a studentů nejdramatičtější průběh. Zatímco však v zemi galského kohouta měly protesty do jisté míry obdobu pouličního happeningu znuděných studentů, v Německu to Rudi Dutschke a jeho kolegové, opírající se o neomarxistickou nauku Frankfurtské školy, mysleli smrtelně vážně, když označovali svobodný německý stát za fašistický. Že půjde záhy reprezentantům tohoto státu skutečně o život, si v roce 1968 ještě nedokázal nikdo představit, ale za pouhých pár měsíců propukl teror RAF, který si nakonec vyžádal více než třicet obětí.

Kulturní revoluce je fenomén, bez něhož naprosto nelze pochopit dnešní pochopit západní svět, resp. politickou krizi, do níž v posledních letech zabředá stále hlouběji. Kulturní revoluce s sebou přinesla ideologii totální rovnosti, boj za tzv. osvobození jednotlivce a menšin, multikulturalismus, frontální útok proti společenské autoritě a hierarchii, rodině, národu a historické tradici.                                                         

Příkladem slouží městský projekt Genderový rámec II ve Freiburgu, který si oblíbily zvláště studentky, poté co vládu na radnici převzali Zelení. V roce 2015 město s nadšením přijalo 3200 tzv. uprchlíků, o které se stará 2000 dobrovolníků, což je nejvyšší poměr v Německu. Freiburská čtvrť Vauban se změnila v jakousi ekoutopii, kde se jezdilo na kolech, kde fungoval tzv. integrativní hotel a kde migranti nemuseli nikde za nic platit. U vstupu do čtvrti stálo: „My jsme ti dobří.“ Freiburská idyla, složená z lásky, dobra, pokroku a – mnohaletého zametání problémů pod koberec –, skončila v říjnu 2016 vraždou Marie Ladenburgerové, kterou nejprve znásilnil, a pak zavraždil afghánský migrant, který přišel do Německa koncem roku 2015. Tato další oběť merkelovské migrační politiky otřásla městem i celou zemí. Vražda protrhla hráz, za kterou vládnoucí Gutmenschen ve Freiburgu léta skrývali špatné zprávy.Vyšlo např. najevo, že Freiburg již dlouho patří v Bádensku-Württembersku k nejhorším městům ve statistice zločinnosti.

V případě některých jiných zločinů, kterých se dopustili migranti, byla situace o to horší, že šlo o osoby, které už měly být dávno vypovězeny ze země. Azylové a přistěhovalecké právo, jemuž chci rovněž věnovat několik poznámek, je ale tak komplikované a azylová praxe natolik ovládaná Gutmenschen, že někoho dostat z Německa je téměř nemožné. Rodina Iráčana Aliho, který ve Wiesbadenu zavraždil 14letou Němku, podala na příslušném Úřadu pro migraci a uprchlíky žádost o azyl v září 2016 – více než rok po svém příchodu do Německa. V prosinci byla žádost zamítnuta. Migranti se proto odebrali k advokátovi, který podal stížnost proti rozhodnutí úřadu u správního soudu s tím, že později doloží další odůvodnění. Nedoložil nic, soud ho neurgoval, takže irácká rodina klidně další rok a půl žila v Německu pobírajíc sociální dávky. Teprve když se Ali dopustil vraždy, urychleně odletěli do Iráku, kde vraha zakrátko ve spolupráci s místními úřady dopadla speciální jednotka německé policie. Uvedený příklad je zřejmě běžnou praxí. Třebaže dlouhodobě přes polovinu Němců vyjadřuje obavy z islamizace země a její kultury a chápe ji jako útok proti společenské autoritě a hierarchii, rodině, národu a historické tradici, vyhýbá se jakékoli zneklidňující konfrontaci s levicovými fanatiky. Bezmála stovka poslanců AfD byla již fyzicky napadena jejich odpůrci. Někteří poslanci a členové Alternativy pro Německo se dostali de facto do pozice disidentů, kteří se občas mohou po své vlastní zemi pohybovat jen s policejní ochranou, aby nebyli napadeni fanatickými levičáky z řad Antify. Spolupředseda poslanecké frakce AfD ve spolkovém sněmu Alexander Gauland byl letos v květnu doslova vyháněn z Frankfurtu nad Mohanem, když se mu na paty pověsila místní zelená funkcionářka a hystericky na něj ječela, ať odejde, protože v tomto městě není místo pro „nacisty“.

V Hamburku CDU nominovala muslimku za kandidáta na úřad starostky, tj. hlavy tohoto městského státu. Nejotevřenější muslimům je ale dlouhodobě SPD, což souvisí s tím, že asi polovina Turků volí tuto stranu; mnoho jiných voličů jí ostatně už nezbývá. Významnou tváří tureckého Německa se v poslední době stala Ferda Ataman, která nedávno prohlásila, že slovo vlast (Heimat) čpí nacismem….