Na východní frontě klid

Na východní frontě mezi NATO a Ruskem klid. Zatím.

Bohužel jsem si nestáhl článek, který se objevil i v našem tisku a ve kterém někdo z ruské generality vysvětloval, jak nahlížejí na možou válku. Nebylo to veselé čtení. Protože ten článek už nemám, budu ho jen volně parafrázovat.

Šlo v něm o to, že NATO se "salámovou metodou" přibližuje k hranicím Ruska. Ale Rusko má jasnou představu o svých strategických zájmech a nedopustí jejich narušení. Rusko nepřipustilo ztrátu Krymu (ať už si o tom myslíme cokoliv), protože část jeho vojenské doktríny je založena právě na vlastnictví Krymu. A stejně Rusko nepřipustí, aby se Ukrajina dostala pod kontrolu NATO, protože by to ohrožovalo jeho životní zájmy. Má totiž nalinkovanou myšlenou červenou čáru, o které nevíme, kudy vede. Ale víme docela přesně, co se stane, pokud dojde k jejímu překročení. Podobně, jako se dalo celkem s jistotou odhadnout, co bude následovat po pokusu o odtržení Krymu.

V okamžiku, kdy Rusko usoudí, že byla překročena nejzazší mez, bude reagovat stejně nečekaně a stejně tvrdě, jako reagovalo v případě Krymu. Protože NATO má značnou převahu ve vzdušných silách, bude první úder preventivní a bude směřovat proti letištím NATO a proti veškeré infrastruktuře, kterou letectvo potřebuje. Jako druhý krok bude následovat tankový útok směrem na západ, ale to už nám může být skoro jedno. Protože velitel se vyjádřil, že docela jistě použijí taktické atomové zbraně.

A co když přijde neklid...?

Zamysleme se nyní na okamžik, co by takový preventivní útok znamenal pro nás. Především si můžeme být jistí, že i když (naštěstí) nemáme na svém území americký radar, máme tady řadu letišť aktivních i záložních a také spoustu letecké techniky. Nevím, kde jsou rozmístěné a ani to vědět nechci. Ale z logiky věci vyplývá, že asi nebudou na úplné samotě, obklopené pouští a vysokými horami. Protože na letiště musí denně dojíždět personál i velitelé ze svých domovů, asi to bude v blízkosti nějakých středně velkých měst. Řekněme, o 30 tisících obyvatelích.

Takže na každé letiště spadne jeden (a nebo, pro jistotu, spíše několik) atomových dárečků, řádově po 15 kilotunách. To je předpokládaná síla hlavic okřídlených raket. Mimochodem, 15 kilotun měla také bomba (Little Boy), svržená na Hirošimu. Tehdy bezprostředně po výbuchu zahynulo asi 70 000 obyvatel města, stejný počet lidí zemřel později na následky radioaktivního ozáření nebo zranění. Celkem zahynulo asi 140 000 obyvatel. Není tedy přehnaný předpoklad, že v blízkém 30-tisícovém městě bezprostředně po útoku zahyne 10 až 15 tisíc lidí, povětšině následkem tlakové vlny a následných požárů.

Těch zbývajících 20 tisíc, kteří zatím přežili, budou závidět mrtvým.

Především, bude panovat nepopsatelný zmatek. Domy budou z větší části rozvalené, nebude kam se schovat (naše moudré vlády 25 let pracovaly na tom, aby nechaly zchátrat kryty CO). Všude budou hořet požáry, které nebude mít kdo hasit (hasičské sbory jsou zdecimované). Ubožáci zavalení v budovách budou prosit o pomoc, ale nebude, kdo by jim pomohl. Lékařská služba bude bezmocná (polovina lékařů umře v okamžiku výbuchu). Nešťastníci, kteří zatím přežili, budou zmateně bloudit (vláda se nestará o to, aby občany aspoň informovala, co mají dělat). Na hlavy se jim bude sypat radioaktivní prach a budou dýchat radioaktivní vzduch.

Další dny po výbuchu to bude mnohem horší. Hirošima za několik dní dostala aspoň nějakou pomoc - tady žádná pomoc nebude, protože v celé zemi to bude vypadat stejně. Lidé budou trpět nedostatkem vody (nikdo se dnes nestará o nouzové zásobování), později přijde hlad (cesty nebudou sjízdné, takže zapomeňte na Kauflandy). Za čas těla zemřelých začnou hnít a dostaví se nemoci. Nebude, kdo by je pohřbil. Jako všechno, i těla zemřelých budou kontaminovaná, takže se postupně budou znečišťovat i zbylé zdroje pitné vody. Elektřina samozřejmě nepůjde. Do toho všeho začnou řádit poloozbrojené tlupy. Ne, nebudou krást majetek ani zlato - budou zabíjet pro vodu a potraviny.

Dobře jim tak. Přežijí sice o pár dní déle, ale to je vše. Chronicky nemocní zůstanou bez léků a dlouho to nepřežijí. Ti ostatní si pomalu začnou vzpomínat, jak to jejich dědečkové vlastně dělali, když orali pole?

Fuj, strašná představa. A teď uvažte, že váleční štváči typu Vondra či Shwarzenberg mají tu drzost, krmit nás představami, jak je Mejdan úžasně spravedlivý a jek je potřeba ruskému medvědovi natřást kožich! Snadno se to kecá zrádcům, kteří mají bezpečné protiatomové kryty a v zámoří strýčky, kteří pro ně pošlou záchranná komanda.

Tak alou, honem honem! Běžte poprosit amerického strýčka, ať nám sem dotlačí ještě další vojenské základny! A když už ne radar, tak aspoň raketová sila. Běžte... ...někam.