Přátelé, dnes jsem měl pocit, že se dopoledne nacházím u Zdi nářků.
Tolik slzí, žalu a lomení rukama jsem za posledních dvacet let nezažil. Pláč žen, výkřiky mužů, krystalická esence čirého zoufalství mnou též procházela a jímal mne soucit nad nespravedlivým utrpením těchto lidí. Někdy žal kulminoval i do zloby, která se obracela proti všem!
Dosud jsem v naší republice, potažmo v Brně, neviděl na jednom místě tolik beznaděje, kdy omdlévající ženy byli oživovány a děti brečely suchý rohlík žmoulajíce v ruce, muži kleli a nadávali. Mnoho jich plakalo, mnoho křičelo, některé ženy si trhaly vlasy a jejich chlapi naříkali nad nespravedlností tohoto světa! Apokalypsa!
Bylo mi tak smutno jako nikdy, protože jsem musel čekat dlouhou frontu, neboť dneškem se naši drazí romští občané na Úřadu práce dozvěděli, že od 1.2.2017 nemají nárok na sociální dávky, pokud neodpracují alespoň 20 hodin měsíčně.
Docela je chápu. Hadži de vlaha!
(převzatý text od neznámého autora, možná od Tomáše Miky?)
